S5 - ČLOVĚK

ČLOVĚK

O těle

 

V ničem a v nikom se tak věrně nezrcadlí Bůh, jako právě v člověku, jenž byl stvořen podle obrazu univerza. Vše, co můžeme nalézt v univerzu velkém, odráží se přesně v malém; v člověku, který byl proto nazván mikrokosmem, na rozdíl od univerza tj. makrokosmu. Přesně vzato se v člověku odehrává celá příroda a úkolem této kapitoly je naučit se vše pozorovat, vědět a ovládat. Nebudu zde popisovat fyziologické pochody v těle. S těmi se může každý seznámit četbou příslušné literatury. Mým úmyslem je naučit čtenáře pozorovat člověka z hermetického stanoviska a vysvětlit zájemci, jak si má správně počínat se základním klíčem, tj. účinkem živlů se zřetelem k člověku.

Známé přísloví praví: „Ve zdravém těle zdravý duch“. Při studiu člověka pozná každý hlubokou pravdu, která se za těmito slovy skrývá. Jistojistě vyvstane otázka, co vlastně máme rozumět z hermetického stanoviska pod slovem zdraví? Nebude každý s to tuto otázku ihned

správně zodpovědět, neboť převážná většina si problém zdraví vysvětluje zcela individuálně. Z hermetického hlediska máme pod pojmem zdraví rozumět udržování dokonalé harmonie všech v těle účinkujících sil, se zřetelem k základním vlastnostem živlů. Disharmonie živlů nemusí nabýt právě takových rozměrů, aby vyvolala viditelný účinek, který nazýváme nemocí. Vyvrcholila-li ale disharmonie již natolik, že nastalo onemocnění, narušuje to už podstatně pravidelnou funkci živlů v těle. Základní podmínkou proto je, aby nastávající zasvěcenec věnoval tělu veškerou pozornost. Zevnějšek těla můžeme považovat za krásný oděv, a krása je ve všem, jak ve velkém tak i v malém, rovněž aspektem božské přírody. Krásným nám nesmí připadat pouze to, co se nám líbí nebo co získá naši sympatii. Sympatie a antipatie spočívá na vzájemném působení živlů. Dokonalé zdraví je základní podmínkou k duchovnímu vzestupu. Chceme-li krásně bydlet, musíme své obydlí, v tomto případě svoje tělo, učinit krásným a harmonickým. Dle univerzálních zákonů zastávají živly v těle určité funkce, z nichž nejhlavnější jsou: budovatelské, udržovací a rozkladné. Pozitivní, tedy budovatelská část v těle připadá aktivní stránce živlů. Udržovací čili usměrňovací funkci řídí spojovací tj. neutrální část živlů a rozkladnou tj. spalovací práci konají negativní živlové vlastnosti. Zastává tudíž např. Ohnivý princip po aktivní stránce s jeho elektrickým fluidem aktivní, budovatelskou, expanzivní činnost a opak toho připadá jeho negativní stránce. Vodní princip má po aktivní stránce na starosti budovatelskou činnost a po stránce negativní se stará o rozklad veškerých tekutin.

Vzdušný princip má za úkol usměrňovat v těle elektrické fluidum ohně a magnetické fluidum vody a udržovat je v rovnováze. Proto je považován za princip neutrální nebo zprostředkovatelský. O zemním principu je v základním klíči o silách řečeno, že v těle má úlohu udržovat pospolu všechny tři živlové činnosti. Ve své aktivitě oživuje, sílí, buduje, udržuje atd., a v negativitě koná pravý opak. Zemnímu principu náleží jak růst těla, tak i jeho úpadek (stárnutí). Mohli bychom hovořit ještě o celé řadě živlových analogií v těle, avšak tyto vysvětlivky nechť zatím postačí. O činnosti živlů v těle věděli přesně všichni zasvěcenci všech dob. Nikdy však o ní podrobně nepsali, pravděpodobně proto, aby zabránili jakémukoli zneužití. Zasvěcenci rozdělili lidské tělo na tři základní pojmy a přiřkli:

 

hlavu principu ohnivému

břicho principu vodnímu

a hrudník principu vzdušnému,

jakožto zprostředkovateli mezi ohněm a vodou. Na první pohled vidíme, že je toto rozdělení správné, neboť v hlavě se odehrává vše aktivní, tedy ohnivé, v břiše to opačné, vodní, práce šťáv, vyměšování atd. Hrudník náleží vzduchu a má takřka úlohu zprostředkovatele, protože se v něm dýchání děje mechanicky. A konečně zemní princip představuje se svou soudrživou silou celé lidské tělo včetně kostí a masa. Případnou otázku, kde a jakým způsobem se v hrubohmotném těle projevuje princip akášický, si po hlubší úvaze může každý sám zodpovědět, a to tak, že se v nejhrubší formě skrývá v krvi a spermatu, při vzájemném působení těchto dvou látek v životnosti neboli vitalitě. Jak jsem již řekl, tvoří ohnivý živel v těle fluidum elektrické a vodní živel magnetické. Každé fluidum má dvě pólová záření: aktivní a pasivní. Vzájem-ně střídavá působivost všech čtyř pólových záření se rovná čtyřpólovému magnetu, který je totožný s tajemstvím Tetragramatonu, s kabalistickým JOD-HE-VAU-HE. V lidském těle je proto elektromagnetické fluidum ve svém vnějším záření životním magnetismem, -je ódem, či jak to ještě jinak porůznu nazýváme. Pravá strana lidského těla je u pravičáka aktivně elektrická a levá strana pasivně magnetická. U levičáka je tomu naopak.

Vyzařovací síla tohoto elektromagnetického fluida závisí na tom, jak intenzivně živly v těle působí. Čím zdravěji a ladněji působení živlů v těle probíhá, tím mocnější a čistší je záření. Vhodným cvičením, správným postojem a přesným dodržováním těchto zákonů můžeme kapacitu, sílu a působivost tohoto elektromagnetického fluida neboli ódu podle potřeby zvýšit nebo snížit. (Viz podrobnosti v praktické části tohoto díla.) Se známou nám elektřinou a magnetizmem nemá elektrické a magnetické fluidum v lidském těle přímo nic společného, vztah je však obdobný. Tento zákon analogie je důležitým činitelem v hermetické vědě a jeho znalost dává zasvěcenci možnost konat s tímto klíčem pravé zázraky. V potravě jsou živly obsaženy pomíchaně. Do těla se nám dostanou chemickým procesem, který je v něm udržuje. Z hlediska medicíny vyvolává příjem jakékoliv potravy spolu s dechem v těle spalovací proces, v němž hermetik vidí mnohem více než pouhý chemický postup. V tomto spalování spatřuje vzájemné rozpouštění potravy. Můžeme to porovnat s ohněm, jehož plamen je udržován pomocí paliva. Na udržování této práce, tedy na potravě a dechu, závisí život. Aby každý živel obdržel potřebnou pohonnou látku, je záhodno přijímat potravu smíšenou, která obsahuje živlové základní látky. Kdybychom byli např. po celý život odkázáni pouze na jednostrannou stravu, naše tělo by bezpodmínečně onemocnělo, jinými slovy, stalo by se disharmonickým. Rozkladný proces, vyvolaný vzduchem a potravou, dodává živlům potřebnou látku, která je udržuje ve stálé činnosti.

To je přirozený způsob lidského života. Schází-li jednomu nebo druhému živlu potřebná, tedy pohonná látka, projevuje se to hned v příslušných funkcích. Dostane-li se např. ohnivý živel v těle k větší činnosti, pocítíme žízeň, u vzdušného živlu hlad, u vodního nás obestře zima a u zemního se dostaví únava. Rovněž každé přesycení živlů vyvolá v těle zvýšení jejich činnosti. U ohně se projeví jako touha po pohybu a činnosti, voda způsobí větší vyměšování. Přesycený vzduch nás upozorňuje, abychom se v jídle omezili a přesycená zem se jeví v aspektech pohlavního života, což se nemusí vždy vybíjet jen v pohlavních pudech, nýbrž (a to zejména u starších lidí), se dostaví touha po zvýšené pracovní činnosti, po vnější tvořivosti apod.

Elektrické a magnetické fluidum má ve své polaritě, tedy aktivně a pasivně, ve všech organických a anorganických tělesech z chemického, případně alchymického hlediska za úkol tvoření kyselin a zásad. Po aktivní stránce buduje a po pasivní rozpouští, rozkládá, ničí.

Tím je biologická činnost v těle vysvětlena. Výslednicí všeho je koloběh života: zrodí se, prospívá, zraje a umírá, což je evoluční bytí všeho stvořeného.